„Hele, a nekoupíme mu bačkůrky s kotníčkem“? Tuhle otázku jsem dostala hned několikrát v posledních měsících.
Náš syn se od listopadu staví na nožky. Znáš to, nejdřív kolem nábytku, jen vztyk a dolů, nic velkého. V lednu se ale stav změnil a začal se posouvat a krokovat do stran. Prostě…klasika, nic nepřeskočil ale nikam se ani nehnal. Neměla jsem tudíž ani potřebu mu nějak do vývoje zasahovat. Proč taky?
Připrav se ale na to, že obecný postoj v ČR pro první boty je jednotný již dobrých 70 let! Tím postojem je – dítě stojí = musí nosit boty. Teď to neber, že se dívám na výchovu z posledních 70ti let špatně – to vůbec ne! Jen tím chci poukázat na fakt, že edukace v této oblasti byla dost slabá. Předpokládám ale, že pokud si čteš tento článek, snažíš se zjistit, co je pro nohy tvého dítě dobré a taky odpověď na otázku, kdy první boty na nohu nasadit.
Tohle je věc, kterou jsem si poctivě studovala již jako těhotná. Celé těhotenství (a ještě nějakou dobu před ním) jsem navštěvovala fyzioterapii, kde jsem každý měsíc cvičila a „napravovala“ nesprávné držení těla a s ním spojené komplikace.
Samozřejmě když jsem poté otěhotněla, věděla jsem, že na dalších terapiích tohle určitě probereme. Znáš to, když se sejdou dvě ženské… Takže jsem se na téma botiček rovnou zeptala a odpověď?
„Hele, kdyby nebylo zajetých pravidel s bačkůrkama a prvních botách, neměla bych teď tolik práce„, směje se terapeutka. Jak to tedy je? Ptala jsem se…
Boty jsou přece základ, od našich nožek chceme, aby nás nosily po světě co nejdéle to jen jde. A s nimi samozřejmě spolupracuje páteř, atd., tak jak tohle podpořit, aby náš pohybový aparát měl kvalitní a silnou „základnu“?
Abych ti ale vysvětlila, PROČ to tak je, musím se pustit trošku do anatomie, a taky ti chci „ukázat“ jaké následky má brzké nasazení botiček.
Není potřeba někam spěchat...
Nutila jsi své dítě růst v děloze? Určovala jsi mu, kdy se má otočit hlavou dolů, kdy spát a jíst? Že ne? Zaprvé, to šlo dost těžko a zadruhé spoléháme na to, že ví, co dělá. S psychomotorickým vývojem je to stejné. Neměla jsem potřebu dítě posouvat, otáčet na bříško, zvedat na kolena nebo mu snad předvádět, jak se chodí po čtyřech. Samozřejmě se teď bavíme o tom, kdy víš, že tvé dítě absolutně prospívá, nemá žádné komplikace a tedy není nutná žádná aktivní podpora.
Jenže přijdou na řadu vánoce a protože tvůj miláček ještě nechodí, i přesto, že sousedovic Mařenka chodí už v 10 měsících, dostanete chodítko.
„To mu určitě pomůže, v něm na to přijde, jak se chodí a navíc budeš mít klid, zabaví se a ještě nikde nespadne„. Jupí! Win Win!
Všichni jsou spokojení, že?
Jenže chodítka jsou zabijákem správné anatomie a vývoji svalů a ani psychomotorice fakt moc nepomůžou. Pohybový aparát pláče.
Podívala ses někdy, jak chodítka fungují? Obecně máme dva typy.
Chodítko, kam dítě „posadíš“ jsou asi horší. Dítě v něm nemá oporu zad, prakticky „visí“ za třísla a mnohdy se odráží jen špičkami. V sedačce se kýve dopředu a dozadu a ano, je sice chráněn obručí okolo (která ještě mnohdy bliká, cinká a zpívá), ale to je tak vše.
No a výsledek? Vytahaná a namožená třísla, které se postupně odkrví, protože celou vahou si dítě na nich sedí. Chůze po špičkách zkracuje svaly v chodidle a záda jsou přetížená z balancování v sedačce.
Navíc… jak se dítě naučí nepadat, když nespadne? Nemůže ho přece onen kruh kolem chodítka chránit věčně. Musí poznat i zákon gravitace a ten si nejlépe osahá známou technikou – pokus/omyl. Bolí to všechny zúčastněné – natlučené kolínka, odřená brada… to všechno není příjemné a tím nechci ani říct, ať necháváš své zlatíčko otřískat ze všech stran. To ne! Ale všechno zlé je k něčemu dobré.
No a druhý typ chodítka jsou ty, které dítko tlačí před sebou. Mnohdy to jsou nákupní vozíčky ale většinou chodítka s různými pohyblivými prvky, tlačítky apod.
Dítě, které není připravené na chůzi, za ním většinou „vlaje“. Nestíhá krokovat tak rychle, aby chodítko tlačilo samo, ale spíš ho dohánějí.
Tímto pohybem se dětem absolutně změní držení těla – těžiště padne dopředu, což k přirozené chůzi má dost daleko!
No a trpí tím nejen páteř ale ochabuje břišní svalstvo, které svou práci vypustí, protože to za něj vzaly ramena a páteř…uff!
Tak to máme chodítka. No a teď, co ty bačkory? Zdají se být jako dobrý nápad, že? Tenká podrážka, pevný kotník, který nožku podrží, protože zatím se nohy kývají na všechny strany, tak to podpoříme botou, že?
Inu a není to trošku proti logice? Co takhle nechat nohu a svaly na ní, aby zesílily natolik, aby kotník udržely samy? Aby se nohy nepropadaly do X nebo do O a byly pevné samy, bez opory?
vazy kolem kotníku díky tréninku vztyku a dřepu, při vstávání tzv. přes rytíře (tedy nakročením na jedno koleno) krásně zesílí a dokáží kotníky ochránit samy. Nepotřebují k tomu bačkůrky.
Většina dětí ještě při prvních krocích chodí po vnitřních stranách chodidel. Snaží se zachytit rovnováhu a je to pro ně snazší a přirozenější. Teprve až strach opadne a dostanou jistotu nejen fyzickou ale i psychickou, teprve tehdy se začne váha přesouvat na celou plochu.
Tak dobře, vynechala jsi chodítka všeho typu ale drobeček se snaží co? A rozčiluje se, když to nejde, že? Tak jako většina rodičů, co uděláš? Ohneš hřbet, vezmeš brouka za ruce, ten se do tebe pověsí a krokuje kupředu.
Blbý je, že většina lidí nechá dítě chodit s rukama nad hlavou. Vytahané ramenní klouby, nesprávné těžiště děla, nezapojené břišní a zádové svalstvo. Když už chceš dítě vodit, aby mělo správné těžiště těla je lepší držet dítě za boky.
Pokud máš ale jen pocit, že mu v krokování brání jen strach, zkus třeba dítě raději motivovat k chůzi. Sednout si k němu na zem… můžete si dítko s partnerem „posílat“ mezi sebou, motivovat ho na hračky, jídlo, knížky… cokoli, co má rádo.
Dítě potřebuje dosáhnout sebevědomí, které ho pustí k samostatným krůčkům. Jakékoliv další pomůcky a zkratky jsou spíše na škodu celému psychomotorickému vývoji.
Kdy tedy ty první botičky nasadit?
Odpověď je jednoduchá. Nohy musí být dostatečně silné i bez bot, aby pak mohly dál „stavět“ ten zbytek. Aby unesly, co jim naložíme.
V základě se doporučuje (dle fyzioterapeutů a ortopedů, se kterými jsem hovořila), že dítě by nemělo mít na noze botu dříve, než aktivně chodí cca 3 měsíce. Aktivní chůze není 10 kroků přes pokoj s dopadem na všechny čtyři (což právě teď probíhá u nás).
Aktivní chůzí rozuměj kroky, popoběhávání, dřep a následný vztyk z něj, rychlá změna směru apod.
Dítě si musí být jisté, ovládat rychlost a ujít i delší vzdálenost. Pak teprve vezmi za ruku babičky, a běžte vybrat kvalitní a dost prostornou obuv pro své dítě. Za mě bych chtěla vždy pro dítě volit boty barefootové, anebo alespoň takové botičky, které budou dostatečně měkké a prostorné, vhodné pro synovu nožku. Dnes je již trh s barefoot obuví dostatečně nasycený a je z čeho vybírat. Najdeš i designové kousky, které jsou šik a navíc zdravé pro nohy. A nemusíš se bát, pokud jste veganská rodina, barefoot botky se vyrábějí i z vegan „kůže“. Na vše je myšleno.
Prostě, nohy jsou základ. Stavební „sloupy“ našeho těla a je potřeba se o ně starat. Tolik péče dáváme dětské kůži, zoubkům, jídlu, pití ale co nohy? A co tvoje nohy? Jsi s nimi spoko? Žádné bolesti kolen, kyčlí, skoliózy páteře, jedna noha delší než druhá, ploché nohy, propadlá klenba atd.? Myslíš, že je to všechno genetika a prostě jsi to zdědila?
Možná… většinou jsou to ale následky špatného výběru bot, brzkým nasazením bot apod. Je to komplexní problém, a ten se nabaluje a nabaluje.
Koukni na moje nohy… Foto vpravo je před fyzioterapií. Vidíš ty vybočené palce? Velmi dominantní palec je vtočený dovnitř, kloub place trčí z nohy ven, prsty stlačené k sobě a měla jsem dost náběh na kladívkové prsty. To víš, lodičky, botičky, jako servírka nejlevnější boty od vietmanců, tenisky všech typů a značek. No, a po aktivním roce cvičení – zázrak? Ne…široké boty, cviky a napravování. Není to stále dokonalé ale najednou už nemám ploché nohy, jak jsem jako dítě měla. Nohy mě nebolí ani po dlouhé chůzi a většinu starých bot neobuju 🙂 .
A moje poslední doporučení je, pokud tvé dítě začíná ťapat v letních měsících, nechej ho i venku bosky. Samozřejmě pod dohledem a opatrně, ale chůze po trávě, písku, chodníku, na dece…to všechno dětské chodidla ocení. I ta tvoje. Můžeš svým dětem jít příkladem a sem tam se projít boso. Proč by ne?
Tak, my jdeme vykročit pravou, co ty?
Měj krásný den.
Tvá M.
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.
Parádní článek, smekám! A jako expertka na výchou dětí od narození do 6 let oceňuji názor na chodítko, který mám stejný a těší mě, že to tak vidíš i ty, obzvlášť u tématu dětské chůze a botiček. 😉