Kdo je Mirka?

Můj příběh od A po Mitrenga

Jsem máma „v pokročilém věku“, jak jsem se na mnohých vyšetřeních dozvěděla. Mám doma ročního chlapečka a plánujeme rodinu rozšířit. 

Rozhodla jsem se být mámou a spokojenou ženou ve svém životě. 

Díky tomuto rozhodnutí jsem podstoupila všechny kroky ke splnění mého cíle. I přesto, že ne vždy jsou snadné. Díky tomu se porod stal magickou vzpomínkou a nepotřebovala jsem k tomu nic dalšího, jen svou mysl, přípravu, mého manžela a lásku k našemu dítěti. 

Díky tomuto rozhodnutí náš syn vyrůstá v pohodové domácnosti, která byla na něj připravená a dál nám všem slouží. Bez křiku a rozkazů náš syn prosperuje.

Pro takový život jsem se ale rozhodla. Neudělalo se „to samo“.

Znáš to, je ti skoro třicet, okolí tlačí, otázky na dítě se valí. Ty váháš, je na to dost peněz?  Máme dost velký byt pro dítě? Procestovala jsem, co jsem chtěla? Byla na dost večírcích? A pak jsem si to uvědomila, jak malicherné a nicotné to všechno je. 

Bláboly… spíš bych se měla zamyslet, jak to dítě přivést na svět a zda po něm mé srdce prahne. Prahlo. 

Takže tady přišlo vědomé rozhodnutí – mít dítě. 

Uvědomění si z hloubi duše, že to není koupení si psa ani nového kola. Že to není permanentka do fitka. Nic, co můžu ošidit, oklamat nebo zanedbat. A díky tomuto zjištění se ve mně od prvotní myšlenky na mateřství rozlila pohoda.

A tím jsem začala.

Kvalitní a pořádnou přípravou na těhotenství, vědomé početí dítěte s pohodou v hlavě. Rozhodla jsem se pro to, aby náš rodinný život byl naplňující a uspokojivý pro všechny její členy.

To rozhodnutí bylo pro náš život zásadní. I přesto, že jsem to kdysi viděla jinak.

Jako ještě dívka školou povinná jsem se rozhodla si vzít svou první lásku. Ne pro to, že bych to z hloubi duše chtěla, ale protože bych prostě měla.  Ale naše cesty se brzy rozdělili a zjistili jsme, že chceme každý něco úplně jiného. A tím mé manželství vyhaslo dřív, než mi bylo pětadvacet. 

Říkala jsem si, že asi nejsem rodinný typ. Nejsem žena do domácnosti a tím pádem nejsem ani žena, která by měla vychovávat děti. Tečka. Zaklapla jsem dveře s nápisem RODINA a šla dál. 

Tu mámu v sobě jsem nelítostně pohřbila a šla za vyděláváním peněz, běháním po párty, za denní návštěvou fitness centra a svou ženskost nechala zamčenou hluboko uvnitř. Prostě mi to není souzeno…

Ale v každém love story musí přijít Richard Gere. 

Ok, můj manžel se zasměje… ale je to tak. Ne nadarmo si samice v přírodě vybírají otce svých dětí a já to měla stejně. Můj muž mě uchvátil svou láskou, oddaností, bojovností a stálostí, kterou nabízela jeho náruč. Cítila jsem, že on to všechno ustojí a s ním bude má vysněná rodina zase stát. 

Rozhodli jsme se naši rodinu začít budovat a mě došlo, že to chceme trošku jinak, než jak jsme byli vychováni my sami. Tím nehaním výchovu našich matek, ale prádlo také už nepereme na valše, pokud mi rozumíte…

Nikdy bych nechtěla být mámou „stěžovačkou“, která stále lamentuje u vychladlé kávy něco o tom, jak je to mateřství setsakramentská divná a těžká věc. Mastný drdol na hlavě a lítost v každém slově. 

Protože nikdo neví, jaké to je…

A máš pravdu, nikdo to neví. Jen ty sama. 

Ano, je to těžké a komplikované. Už to není život single mladice s hromadou volného času. Je to zaměstnání, ale to nejlepší na světě (kromě Santa Clause 🙂 ).  Dá ti to něco, díky čemu si budeš připadat jako Wonder Woman.

Protože my jsme! 

Jsme skvělé, silné a úžasné. Porodily jsme přece CELÉHO ČLOVĚKA! Holky, dokázaly jsme to, anebo teprve dokážeme. A to je přece bomba!

Buď na sebe pyšné, protože to JE důvod.

Nikdy to nesnižuj a nezapomeň, protože věř mi, přijde někdo, kdo tě v tom bude chtít znejistět. Že porod je pohoda a mateřská je přece dovolenou pro ženy, kafíčka a návštěvy. Prostě sranda a pohoda s jednou rukou v (_!_)… za opaskem.

A ne, nejsou to  jen muži, kteří toto říkají. Nenechej si vzít vědomí toho, jaký úspěch máš a co jsi dokázala.

Ale nemysli si teď, že je u nás doma pořád slunce, teplo a dobrou noc nám dávají jednorožci prdící duhu. I nám se sny nesplní vždy tak, jak chceme a proto jsme třeba museli řešit i ztrátu dítěte. 

Je to težké téma a velice bolestivé ale i s ním se dá pracovat tak, aby tvá duše z této zkušenosti načerpala vše potřebné a mohla dál vzkvétat a plnit své poslání tady na Zemi. 

Věřím, že náš Anděl nám předal vše důležité a my díky tomu můžeme naše životy obohatit, posílit a jít dál. Dítě je dar a já dnes vím, jakou vděčnost pociťuji každý den pohledem na našeho zdravého syna. 

Zásluhou toho všeho jsem dnes šťastná a spokojená na všech frontách

Jelikož jsem se rozhodla pojmout mateřství jinak, než jak ti „doporučují“ tabulky pro výchovu a vývoj dítěte, stala se má mateřská skutečnou dovolenou. Všechny své rady, názory, tipy a poznatky budu s tebou pravidelně a s radostí sdílet.  

Budu ráda, když se rozhodneš mě zapojit do té své cesty za jedinečným obdobím v životě.  Jsem tady, abych Ti dala potřebnou podporu, tip, radu anebo jen úsměv pro to, aby si mohla být Mámou na Pohodu 😉

Budu se těšit. 

Tvá Mirka 😉