Předně bych rád poprosil, abyste, dámy, tento článek vzaly a četly s nadhledem. Píši jej pro odlehčení situace a řekl bych, že může býti zároveň velmi vhodný i pro táty – vikingy a tvrďáky, které určitě doma všechny máte. Stejně si ani upřímně nejsem jistý, jestli mi jej autorka tohoto blogu schválí a projde cenzurou (ale proč to nepodat reálně).
Na přebalování bych neviděl nic složitého, pokud se budete držet jasného postupu – po několikerém opakování se automatismy jistě vsáknou pod kůži (v opačném případě tu kůži potřísní…). Sám jsem se toho bál. Myšlenka přehrabování se v obsahu plenky mě úplně nelákala, ale jelikož jsem větší „nechuťák“ než má milovaná manželka, povinnosti se zhostím, pokud jsem zrovna k dispozici.
Měnit počůranou plenku bych doporučoval cca po 3 – 4 hodinách (samozřejmě za předpokladu, že tam není nic jiného než kapalina). Nutnost výměny ověříte ohmatáním rozkroku (to zní dost blbě, uznávám) – plena je těžká, teplá a má tendenci se pod náporem a přirozeně s gravitací spouštět dolů a nemusí tak dobře sedět na dupě mimina. Z osobní zkušenosti radím v noci jednou plenku taktéž vyměnit, protože vlhkost v klíně může dítě ráno probudit o něco dříve (každá minuta odpočinku navíc se hodí, že jo).
Jak poznáte, jestli je mimi pokakané? Asi se pousmějete a řeknete si, že toto je jasné. A máte pravdu. Nicméně často se při tomto nasládlo-kyselém závanu ve vzduchu stává tzv. „planý poplach a osočení“ děťátka, které vyhodíte na přebalovák, servete plenu a zjistíte, že nic, plenka je čistá jak studánka… a cca 5 Kč letí zbytečně oknem (nebojte se, za ten den a celou dobu se to nasčítá). Proto doporučuji v případě nejistoty opatrně nahlédnout za okraj z boku plenky, jestli je tam „něco více“.
Akce Hnědý kód (ano, k té hnědé se musíte časem dopracovat, to je pravda. Je potřeba k tomu dospět, protože se začíná hořčicově žlutou barvou). Ještě než malého pokakánka zvednete na přebalovací podložku (tuto věc velmi doporučuji – náš syn na ní neměl díky zvýšeným okrajům snahu se z ní kutálet a utíkat pryč), připravte si tento „operační stůl“. Při samotném zákroku se totiž hodí každá vteřina, než začne být mimi posmutnělé či nas..štvané (při vaření si suroviny také chystáte předem).
Takže vždy alespoň 3 vlhčené ubrousky (osobní zkušenost – nejlepší je koupě role Perlanu – netkané textilie, kterou si doma nastříháte a jako vlhčidlo si smícháte do misky vodu s nějakým voňavým olejíčkem. Nesmrdí pak jako některé vlhčené ubrousky a je to prostě super na „takové to domácí přebalování“.), dále mastička (např. Sudo krém – u nás pracovně nazýván jako „sudeťák“ či nějaká vazelína – připomínám si vždy již sejmout i vršek – nezapomenout – každá vteřina drahá…) a pak ještě plenku samotnou (již ji kompletně rovnou rozbalte/rozlepte se vším všudy).
Dítě opatrně zvedněte a položte zády dolů (jen kdyby náhodou někdo nevěděl…) na podložku. Začátečníci, nebo kdo si nevěří, mohou použít jednorázové rukavice (stejně Vám jich kvůli Covidu zůstalo doma několik krabiček). Stáhněte kalhoty (děťátku)/rozepněte bodyčko a nezapomeňte sundat i ponožky – dítě totiž někdy zběsile kope nožičkama…
Opatrně rozbalte plenu a v klidu, jasnou rukou a koncentrovaně se pusťte do toho pokakaného štěstíčka. Levou rukou (já jsem pravák) si chytněte obě nožičky děťátka a mírně zvedněte zadeček do vzduchu, abyste setřeli prostor, kterým si můžete zašpinit samotný přebalovací pultík. Dále pospíchejte setřít třísla a rovnou taktéž reprodukční orgány – jde o to, že dítě ručičkami dosáhne daleko, je zvídavé a pak to je komplikace a panika navíc, protože ručička miminka často míří do úst a nechtěl bych na toto myslet, když mi jde dát syn pokaždé pusinku.
Po očištění natřete třísla, podšouří (prostor pod šourkem) a čokodíru trochou např. zmiňované vazelíny, kterou určitě uplatníte i při jiných činnostech… např. když se Vám při delším výletu dřou o sebe stehna, vy sprosťáci… Nemusíte natírat nijak silnou vrstvou, stačí jen maličko, jelikož je předpoklad, že do půl hodiny budete celý proces opakovat znovu. Nyní už můžeme konečně nasadit plenku a doobléci zbytek oblečení. Nezapomeňte sundat dítě z přebalováku na bezpečné místo, aby se Vám neskutálelo a honem s plenkou upalujte do koše, abyste mohli následně pořádně vyvětrat byt. Hotovo, gratuluji!
Nakonec bych si dovolil sdělit pár tipů a rad k nezaplacení, ke kterým jsem po zkušenostech došel.
- speciální koš na plenky s hovínky = není nic horšího (čti smrdutějšího), než chodit do koše s výkaly vyhazovat běžný směšný (smíšený) odpad. Představte si třeba situaci, kdy si jdete nad koš oloupat uvařená vajíčka na tvrdo a strávíte nad otevřeným košem nějakou tu minutku. Časem bylo dost nepříjemné už jen neprodlužované zvednutí víka, abyste do něj vyhodili cokoliv dalšího.
- zvuková hračka = zhruba ve 13. měsíci měl náš chlapeček obrovský problém na podložce vydržet ležet. Křičel, plakal, chtěl se za každou cenu točit a žádné přebalování se neobešlo bez velkého boje. Napadlo mě si hned vedle stolu posadit hrajícího pejska, který zpívá po stisknutí tlapiček různé písničky. Pomohlo to. Člověk si sice někdy připadá jako DJ a hodila by se třetí ruka, ale problém se tímto vyřešil.
- při přebalování nestůjte jakoby hned z čela. Miminko totiž kope a kope a těch ran, doslova podpásovek, kterých pak budete mít… Proto se postavte zešikma – pozice mezi jeho nožičkami a bokem.
- respirátory – respíky třídy FFP2, KN95 a další, kterých určitě máte plné skříně, vás sice ochrání před mikrobakteriemi a viry, jenže smradu opravdu nijak nepomohou – vyzkoušeno.
Nyní už mám pocit, že se line nějaké nežádoucí aroma… ne, nic se vám v kuchyni nepálí, to se jen malý prďola uvolnil, takže s chutí do toho a držte si v hlavě pro pozitivní uchopení věci afirmaci, o kterých milovaná manželka již psala. Např„aspoň jej nebolí bříško“ a o toto tady přece jde v první řadě!
Táťa Petr
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.