Až budu mít dítě, nikdy za ním nebudu běhat se lžičkou.
Nikdy ho nebudu houpat v náručí.
Nebo uspávat na míči.
Nebudu mu dávat dudlík!
Ani mu nebudu kupovat tolik hraček…
A nebudu mu skákat kolem zadku! Jako že, když v noci zapláče tak se poběžím podívat, co se děje..
Nikdy…fakt…NIKDY!
Jenže pak to přijde. Narodí se ten tvůj uzlíček štěstí, a ty se jdeš desetkrát podívat do postýlky, zda správně dýchá a je v pořádku. Ráda si ho mazlíš a dáváš na sebe, protože ta vůně je extra návyková (prosím řekni, že očicháváš svoje dítě taky…).
Kdykoli zakuňká z postýlky, tak se letíš přes celý byt podívat, jestli ho neunáší Gargamel nebo jiný šmejd.
A pak vyroste a ty bojuješ o každé sousto, ale když ono neposedí a už 3 hodiny nic nejedlo a ty se snažíš…a tak mu při další otočce v běhu zkusíš nabídnout ten chleba od rána a ono si kousne! YES! Zásah…
A taky začnou růst zuby a nic nepomáhá. Vypatlala jsi všechny gely, chladivé kousátka už máš spíše pro ty svoje pytle pod očima, než aby si je zlatíčko zkusilo dát do pusy, boj s masáží dásní jsi dávno vzdala no a jediné co pomáhá? JSI TY!
Tvoje náruč.
A tak odevzdaně a trošku uspokojeně (protože, co si budem, to ticho je lepší než nekončící křik) houpeš toho broučka v náručí a hladíš ho po té nesmírně voňavé kebuli. Raději přežiješ křeče v bicáku než uši rvoucí jekot.
Znáte to některá?
Zlaté a posvátné: „tak tohle já teda nikdy dělat nebudu!“ a pak se samy vidíte, jak to děláte a ještě s hrdinským výrazem, protože jste konečně přišla na to CO TO DÍTĚ VLASTNĚ CHCE?
Máme to tak každá, věř mi. V každém mateřském životě je určitě aspoň jedna malá věc, o které jsme kdysi v bezdětné době tvrdily, že je děsná, špatná, a nebo že JI ZARUČENĚ NEBUDEME DĚLAT.
Jasně, v některých jsme to dodržely a můžeme se díky tomu pyšně poklepat po rameni, že jsme dostály svých zásad. Ale pokud máš někdy hlodavé pocity, že jsi selhala? Kakej na to!
Opravdu…každá děláme co můžeme, a pokud to tvé dítě neohrožuje na životě a tobě to usnadní život a zachrání před tím, že půjdeš do blázince? Jdi do toho!
Teď samozřejmě jen pro upřesnění, nenabádám ani jednu z Vás k tomu, abyste šouply své dítě k babičce, odjely pryč a nezajímaly se, co se tam děje (i když i tohle je velké usnadnění života, že?.
Jen chci říct, že pokud jsi našla způsob, jak tvé dítě usíná klidně do pár minut, je to bezvadné pro Vás všechny a je celkem jedno, jestli u toho hopsáš na míči, a nebo máš nosítko, prso nebo třeba hojdavak. Věř mi, do patnácti let to tak nebude (přesto tento argument často uslyšíš) ;).
A pokud tvoje dítě není jedlík a postačí mu si v běhu ze stolu dát do pusy kus jablíčka a zase uhání s autem pryč, taky dobrý. Ona přijde doba, kdy nebudeš stíhat vařit, protože poroste jako z vody a bude stále hlad!
Spinká s Vámi v posteli? I přesto, že sis jako těhotná říkala: „tak tohle ne!“? Líbí se ti to? Vsadím se, že to nakonec není tak špatné, co? Tak si to užívej!
Protože, dámy, věřte mi, přijde doba (a je škoda, že to je tak brzy), kdy ty děti budete ještě nahánět pro jednu pusu nebo přitulení. Kdy spát s Vámi v posteli bude pěkný trapas a opruz a my všechny jen budeme vzpomínat, jak to bylo krásné, když na nás ta malá vánočka s plínama oddychovala spokojeně a v bezpečí.
JSME DOBRÉ MÁMY
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.