Nikdy nezapomenu na ten moment úlevy, když syn vyklouzl ven. Nejlepší pocit ever. Obrovská úleva, jakou jsem nikdy předtím nezažila. A hned potom se dostavila obrovská vlna energie. Mohla jsem skály lámat a hned jsem se chtěla jít upravit a odejít na pokoj, kde bych se s tím drobečkem mazlila do skonání světa.
Po dvou hodinách bondingu mě konečně pustili do sprchy. Slastná teplá voda stékala po těle. Euforie mi nedovolila mít jiný výraz než jako Joker v podání Jacka Nicholsona.
Odvážila jsem se a rukou zabloudila na břicho. Není tam…
Kdyby mi někdo před otěhotněním řekl, že si tak moc zvyknu na břicho plné dítěte, nevěřila bych mu. Přece každá se musí modlit za konec, ne? Těhotenství je přece zátěž, obtěžující a v mnoha ohledech dost nepohodlný stav…
A já s tímto plně souhlasím. Počáteční nevolnosti a závratě, bolavá prsa, měnící se bradavky, nechutenství a nebo naopak velké chutenství 🙂 Najednou ti vadí každý zápach nebo i vůně (dodnes nemohu cítit Ariel! Bleee) Ale stejně, přes tohle všechno si na něj zvykneš. Na pohyby v břiše, škytavku prcka, vlnobití i lechtání. Zvykneš si dávat ruku na břicho v každém šťouchnutí jako odezvu: „jsem tady“.
A najednou je pryč.
Konec snění. Počítej s tím, že budeš mít pocit vyfouklého bříška namísto původně nahuštěného míče. Je to divný pocit na omak, takové, jakoby nebylo tvoje. Ale břišní svalstvo se celkem pěkně vrací do původní polohy a když na něj nebudeš spěchat (a nedej bože cvičit sed-lehy nebo prkno), bude bříško za chvíli v lepší kondici a pomalu se zatáhne do původního stavu.
Další co tě napadne, jak to asi vypadá tam dole, co? Nebudeme si hrát na stydlivky, je to tak. Každou tohle napadá a trošku i děsí. Bude to v pořádku? Vrátí se moje (doplň sama, jak ji nazýváš) do stavu před těhotenstvím? Pozná partner při sexu, že je něco jinak?
To všechno jsou přirozené obavy a otázky. Řeknu ti to tak, jak to je. Záleží na tobě a na tom, jak se s tím popereš. K tématu Yoni se ještě vrátím, ale jednoduše, tvoje tělo se těhotenstvím změní. To bez debaty.
Nikdy vlastně už stejné nebude. Možná to okem nepostřehne nikdo, ale jsem si jistá, že ty to pocítíš.
Ono, pánev se rozšíří a většinou to stejné udělá i hrudník. Prsa nalitá mlékem dostanou taky zabrat. V důsledku toho změní tvar i velikost. Bradavky se zvětší a rozšíří se i dvorec, to všechno již během těhotenství.
Abych ti odpověděla – některé věci nezměníš a vezmi v potaz, že tvé tělo bude po porodu jiné. Ale to neznamená, že bude v horším stavu (teď nemluvím o tom, kolik jsi za těhotenství přibrala). Takže se může stát, že i přesto, že se ti váha podaří srazit na původní číslo nebo dokonce níž (gratuluji a závidím), můžeš sama pocítit, že tvé obvyklé oblečení ti nebude sedět tak jako dřív.
Nebojuj s tím, přijmi to.
Samozřejmě to platí i pro „cestu“, kterou tvé dítě použilo při odchodu z tvého těla (když se bavíme o přirozeném porodu). Potřebuje čas na hojení. Obzvlášť pokud došlo k poranění. Netlač na sebe. Sex počká, partner to pochopí. Stejně budeš natolik zaskočená starostí o své baby, že sex opravdu nebude prioritou ani pro jednoho z vás. Tím se stane spánek. Věř mi.
Není ale výjimkou, že se může dostavit bolest při sexu, při cvičení. Můžeš pocítit nekomfort v jakékoli poloze. Nebo se může stát, že dojde k inkontinenci. To všechno je přirozené a neboj se toho. Dá se s tím vším pracovat.
Cvičení na pánevní dno (prosím, přerušování čůrání není cvičení) ti dokáže tělo „opravit“ a pomoci ti jej uvést do původního (ne-li lepšího) stavu než před porodem. A neboj, partner rozdíl nepozná. I kdyby tam nějaký nepatrný rozdíl byl… v penisu nemá metr. Pokud by byl ale sex bolestivý, prosím, řekni mu to. Nemusíš plnit své „manželské povinnosti“ za každou cenu. Věřím, že tvůj milující partner to pochopí a budete hledat způsoby, jak si milování zase užívat společně.
Všechny tyhle změny a nepohodlí ale my ženy umíme snášet. Náš mateřský instinkt velí jasně. Postarat se o mládě a když to jde, spíme. To je prostý pud sebezáchovy. Pár týdnů a začínáme si uvědomovat jakýsi rytmus, který s naším drobečkem tvoříme a získáváme tím novou energii.
Pamatuji si na ten pocit, kdy mi oficiálně skončilo šestinedělí. Vrhla jsem se na cvičení, sex, úklid, vaření. A do měsíce jsem zase skončila. Prostě jsem to přepálila.
Energie narostla, ale taky rychle odešla. Tělo nebylo připravené.
Pokud jsi jako já měla v těhotenství pleť krásnou, vlasy jako lvice Elza, nehty pevné a dlouhé, možná tě teď zklamu. Mohl za to jeden šikovný hormon, který se bohužel s porodem dítěte postupně vyplavuje, až nakonec zmizí.
Co to může u hodně žen zapříčinit? Vypadávání vlasů. U mě to bohužel bylo v dost velké míře. Bála jsem se učesat. Ulíznutý culík nepřicházel v úvahu – byly vidět „kouty“. Při každém mytí vlasů jsem měla plné ruce a nebralo to konce.
Začínala jsem být zoufalá. To snad budu plešatá? Můžeš zkusit dodávat do těla nějaké vitamíny pro růst vlasů, například B-Komplex, tím nic nezkazíš. Ale všechno to chce čas. Uklidnit se, nepřehánět s přípravkami a hledat pomoc u šarlatána. Jen klid a nohy v teple. Vlasy začnou zase houstnout a dorůstat, až se hladiny hormonů ustálí. Sice pak budeš vypadat po ránu jako rozkvetlá gerbera, když ti budou kolem hlavy trčet nové vlásky, ale hlavní je, že rostou, no ni?
S nárůstem energie se dostávám i k další změně, která alespoň u mě byla takovou, která změnila velkou část mého starého já a tím je cvičení. Ono, abych tě uvedla do obrazu, před porodem jsem byla velká sportgirl, denně fitness centrum, výšlapy, krokování (každý den min.20 000 kroků – byla jsem posedlá čísly). Chodila sem tam běhat. Ještě dva týdny před porodem jsem byla na tréninku ramen a zad. Pak už mi bylo líto platit permici, když jsem věděla, že termín je za rohem.
Pokud něco jde změnit - změň to.
Pokud to změnit nejde - změň pohled na to.
Jak jsem se zmínila výše, počkala jsem na šestinedělí a hned začala cvičit. Doma, pěkně zlehka a jen co otevřeli fitness centra (chápej, BO Covid) – už jsem tam byla. Květen, červen a dál to nešlo. Tělo začalo slábnout a s tím i moje chuť do cvičení.
Moje láska k pohybu se změnila v obavy a strach z další bolesti.
A to je něco, na co chci apelovat. Dámy, nic nám neuteče. Poslouchej své tělo a neignoruj ani malé náznaky. Tvá intuice tam někde v hlavě zvoní, když je něco špatně, jen jsme se ji (my ženy) naučily velmi úspěšně ignorovat. A to je špatně! Musela jsem si v hlavě velmi cíleně zvědomit to, čím vším si mé tělo prošlo. Jaký kus práce udělalo i přesto, jak jsem se k němu X let chovala. Takže jsme se s tím porovnala, poděkovala mu a šla dál spolu s ním, ne proti němu.
Dnes cvičím, jen když mám v hlavě náladu a syn dovolí. Chodím na procházky jak jen daleko to jde. Fyzioterapie a jóga, protahování a láskyplný pohyb jen tam, kam mě tělo (ale i hlava) pustí. Netrestám se, když vynechám. A nenutím se. Nespěchám na své tělo a plně mu důvěřuji, že mi dovolí se brzy vrátit k mé vášni.
Tím tě ale nenabádám k lenosti a výmluvám. Jen ti chci ukázat a říct, že je v pořádku, když to nejde tak, jak sis představovala. Těhotenství je zázrak a nese s sebou i jakousi daň. Ale není to nic negativního. Jen se na to podívej z jiného úhlu.
Naše tělo je dokonalé.
Tvá Mirka
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.
Pingback: Jsi máma? Kámen do ruky, prosím. - Mirka Mitrenga
Pingback: Můj porod jako jeden z nejkrásnějších dní v životě, část první. - Mirka Mitrenga