Jak ses dočetla v předešlém článku, na porod jsem se poctivě připravovala. Celotěhotenská příprava pak sklidila ovoce.
Celou noc jsem sice byla vzhůru, spánku po málu. Pořád se monitorovala činnost syna, a tak jsem neměla moc klidné spaní. Ale síly jsem načerpala. Moje rýma mi dávala zabrat, ale i tak jsem to prodýchala.
Říkala si své těhotenské a mateřské afirmace. Vizualizovala si každý krok našeho porodu a začala jsem se pomalu uklidňovat.
Ranní vizita: „dobré ráno paní Mitrenga, prosím vezměte si všechny věci na porodní box č. 3″.
COŽE? „Tak vážně jdeme rodit, jo?“ a začala jsem se smát. Tak už tě vážně uvidím, lásko. Neuvěřitelné. Došla jsem si na porodní box č. 3 Přišla za mnou porodní asistentka, která se mi představila a probrala se mnou celý postup. V sedm ráno mi zavedou tabletu na spuštění porodu. Stalo se. Nebudu ti lhát. Z vyprávění okolí jsem tušila, že by to mohlo trvat dlouho, a proto jsem se rozhodla pro cestu s epidurálem. Nechtěla jsem dojít do chvíle, kdy bych byla vyčerpaná a unavená a neměla sílu na porod. Takže jsme udělali i přípravu na dávku epidurálu s tím, že bude jen slabší a uvidíme, jak to půjde.
Požádala jsem i o klystýr. Po těchto přípravách přišel manžel. Měl s sebou nachytané věci pro mě i pro sebe. Pustili jsme si na televizi hudbu (Pink!) povídali si a těšili se na mimi. Po hodině přišla asistentka s paní doktorkou s tím, že malému kriticky klesnul tlak a udělají akutní císařský řez. Neváhala jsem a věděla, že podstoupím cokoli, jen aby byl v pořádku.
Paní doktorka ale navrhla vypuštění plodové vody, možná si maličký přilehl pupečník. Třeba se mu tím udělá prostor. Šup, bazén vypuštěn a tep malého krásně vystoupal do normálu. Paráda. Pokračujeme. Vypuštěním plodové vody nabraly kontrakce na síle. Pořád jsme si povídali, procházela jsem se a cvičila. Manžel masíroval. A já se smála a pořád si představovala, jak asi bude vypadat.
V deset hodin dopoledne jsem si napočítala kontrakce co minutu. Zavolala jsem tedy porodní asistentku, jestli by se mrkla a řekla mi, jak jsme na tom. Porod krásně postupoval. „Teda, vy to zvládáte s úsměvem na to, jak vám kontrakce jedou„.
Přišel čas na epidurál a pohodu. Doslova. Napolohovali mi porodní křeslo tak, abych mohla ležet na boku s jednou nohou ve třmenu. Díky tomu jsem se cítila pohodlně a dokonce usnula. Což jsem věděla, že je fáze porodu, kdy není daleko k setkání s našim synem. V 11 hodin jsem se potřebovala otočit. Manžel mi pomohl, ale… „volej sestru, volej sestru„!
Syn jde na svět. Nemusela jsem tlačit, nemusela jsem dýchat podle nikoho. Jen já, můj syn a mé tělo podvolené porodu. Byla jsem absolutně ponořená sama do sebe. Trvalo to jen chviličku. Přesně 13 minut.
11:37 byl na světě. Vítej, lásko.
Souznění všech duší, které se porodu účastnily
Jsem nadšená z toho, že v porodnici, kterou jsem si vybrala, je absolutně běžné provádět dvouhodinový bonding, dotepání pupečníku. Intimita, klid, pohoda, relax a dostatečný prostor pro rodiče. Je v pořádku jakákoli poloha při porodu. Jsou k dispozici všechny pomůcky jako např. sprcha, bylinná nápařka, porodní stolička, závěsný šál, míč… cokoli žena potřebuje.
Ale o porodnici jindy.
Naše zamilovanost dostala prostor a pokračuje každičký den, co je náš milovaný syn s námi. Takový porod bych přála každé ženě. Vědomý, prožitý každým okamžikem. Souznění všech duší, které se jej účastnily. Jednoduše nádherný.
Vaše M.
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.