Můj porod jako jeden z nejkrásnějších dní v životě, část první.

Je tohle možné? Říct o porodu dítěte, že je skvělý a magický zážitek?
Přece se i říká: „to byl zase dneska porod“, když chcete zdůraznit, jak těžký den jste měli.
Pamatuji si velice přesně, jak jsem jako malá holka za závěsem viděla Scarlett O’Harovou zmítající se bolestí s rozříznutým břichem a pak jsem několik nocí plakala s tím, že NIKDY NECHCI DĚTI! Je to tak. Všude kolem jsem už od malička poslouchala, jak si žena to halt musí prožít sama. Jak je bolestivé a kruté, přivádět dítě na svět. Krev, pot a slzy.

Au, teda řeknu ti, nic pozitivního a dnes se fakt nedivím tomu, kdy většina žen na světě má z porodu noční můry a co víc, že mnohé z nich se rozhodnou děti raději vůbec nemít. Nemusíš mi lhát, tento blog je přátelské a neutrální místo, kde si na nic nehrajeme. Ale je to tak. Mnohdy „důvod“, proč dítě nemít, je jednoduchý – strach z bolesti. A to není ostuda. Kdo by si nechal dobrovolně ubližovat a trápit se, že?

Ve školách se o porodu téměř nemluví (o žalostném stavu sexuální výchovy tady teď nemluvíme…ale víme). Jediné, co ses tak na základní škole dozvěděla je, že teda někdy budeš krvácet (mnohdy tato informace přišla v době, kdy už jsi pár let menstruovala) a dostala jsi jako vzorek jednu Always vložku. Šmitec – vyřešeno. Učitelka si udělala fajfku v osnovách a jelo se dál. XY generací žen bez jakéholiv „vzdělání“ v této oblasti. Se strachy z porodu. Se spoustou otázek, které si raději vyhledávaly v rubrikách Láska, sex a trápení. Všichni to známe.

Díky osvíceným ženám a také díky mnoha informačním kanálům z celého světa, ale i ty můžeš mít porod jako lusk. Já ho měla.

Abych byla přesná, moje cesta za příjemným a krásným porodem začala už několik měsíců před otěhotněním.

  • Příprava na početí, vědomé početí.
  • Vitamíny pro kvalitní prostředí dítěte i mou výživu.
  • Cvičení, práce s dnem pánevním.
  • Práce s myslí: afirmace, vizualizace, meditace.
  • Soustředění se na své tělo a jeho potřeby. Na potřeby mého dítěte.

To všechno jsem zahrnula do příprav. Můžeš si pomyslet, proboha, proč tohle všechno? Ale já jednoduše nechtěla přijít na kliniku plnou cizích lékařů, na místo, kde jsem nikdy nebyla, kde se mě nikdo ptát na nic nebude, roztáhnou mi nohy, skočí na břicho a to dítě ze mě dostanou za každou cenu a tak, jak se bude zdát lékařům nejlepší.

Takže jsem se připravovala. Poctivě. Protože, uvědom si jednu věc: s prvním dítětem je to paráda. Jsi těhotná, doma žádné další děti (partnera a psa nepočítám). Máš čas. Opravdu. I když je dnes velmi moderní být stále BUSY! Čas je. Když ho potřebuješ a chceš ho mít, uděláš si ho a kór, pokud jsi těhotná poprvé a doma nemáš další děti, které potřebují péči. Hodně jsem četla. Věnovala se sobě a svému tělu. Dávala mu péči. A jaký tedy porod byl?

Věnovala se sobě a svému tělu. Dávala mu péči.

Tři dny před termínem jsem šla s očekáváním na pravidelnou prevenci. Lehla jsem si na lehátko, napojili nás na monitor a odpočívala jsem. Lord v mém břiše byl neobvykle aktivní. Monitor po půl hodině nebyl nijak valný. Extrémní činnost dítěte a můj tlak byl astronomický. Netušila jsem, co se děje. Paní gynekoložka tedy pro jistotu navrhla, abych se šla nechat vyšetřit přímo do porodnice, kde jsem měla v plánu rodit. Došla jsem tam pěšky. Opět ulehla na monitor, odebrali mi krev, moč a čekala jsem. V klidu si prolistovala časopisy, zavolala manželovi. Klídek a pohoda. Po všech vyšetřeních vyšla ze dveří sestra s tím, že primář by byl nejraději, kdyby mě již mohli hospitalizovat.

ŠOK! PROČ?! Najednou mi zahučelo v hlavě. Tlak mi musel vyskočit ještě výš. Nechápala jsem to. Ale sestra mě vzala k sobě na ošetřovnu a vše mi vysvětlila. Vysoké hodnoty bílkovin v moči. Vysoký tlak a monitor malého byl moc kolísavý. Evidentně se něco dělo.
Odešla jsem si domů pro věci, ukecala jsem je. Abych ti nelhala, nevím, jak jsem dojela domů. Byla jsem úplně mimo. TAKHLE jsem to nechtěla. 

TAKHLE to být teda rozhodně nemělo. 

Začala jsem plakat a balit si zbytek věcí. Přijel manžel. Plakali jsme spolu a dohodli se, že prostě musíme pracovat s tím, co máme. Odvezl mě do porodnice a odjel. Následovalo další vyšetření. Pan primář mě vyšetřil a vysvětlil mi, že placenta už končí svou službu, evidentně přesluhovala a malému už tam bylo těsno i přesto, že se mu ven nechtělo.

Zavedli mě na pokoj a ihned jsem požádala o blokaci nadstandartního lůžka a začala se hned zase soustředit sama na sebe. Zapnula jsem si meditaci do sluchátek, lehla si a dýchala, promlouvala k malému. Povídali jsme si a domluvili se, že i přes tyto nečekané události to bude paráda.

A byla? To si přečti v dalším článku.

3 názory na “Můj porod jako jeden z nejkrásnějších dní v životě, část první.”

  1. Pingback: Můj porodní příběh - druhá část. - Mirka Mitrenga

  2. Pingback: Těhotenské bříško = veřejný majetek - Mirka Mitrenga

  3. Pingback: Šestinedělí bez příkras. Co čekat, co dělat a co rozhodně nedělat. - Mirka Mitrenga

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *