Pamatuji si ten pocit, jako by to bylo včera. Jedeme z porodnice, toho dne jsem se nemohla dočkat. Přijel táta mého syna, je to možné? Slavnostně nás oba nakládá do vozu, společnými silami jsme konečně upevnili dítě v autosedačce do auta. Uff… můžeme jet. Myšlenky v mé hlavě skákaly jako žába na kamenech. Máme dost plenek? Vyprala jsem dostatek prádla? Je postýlka připravená? Kdo bude vařit? A kdy? Kolikrát že se kojí to dítě?
A v tom mi to plně docvaklo. Je to tady, už je venku a jsem na to sama. Dobře, jsme na to sami. Jen já a můj partner. Určitě, může se zastavit babička, tetička nebo kámoška. Ale přece jen jsem to chtěla zvládnout sama, ne? A navíc, co až přijde noc. Nikoho asi nebudeš tahat ve dvě ráno z postele, že si nevíš rady.
A taky mi došlo, že tohle si prožily všechny mámy. Všechny na světě, které přišly domů poprvé s tím malým uzlíčkem, který ještě před pár dny hopsal po tvém močovém měchýři 🙂 .
Nebavilo mě poslouchat, že tímhle si musí projít každá, že si mám zvykat, a že jsem to chtěla, tak to mám mít. Díky, nepotřebuji.
Chtěla jsem si to udělat po svém, ostatně jako všechno
Najdeš milion informací o tom, jaká plenka je eko a neeko. Co by si měla jíst a nejíst, když kojíš. Ale takové ty AHA momenty, kdy přemýšlíš, jestli je dítě nemocné nebo máš volat záchranku, protože se tě zmocní panika a píšeš všem kamarádkám maminkám o radu a jsi nervózní, protože ti neodpoví do deseti vteřin…
To jsou situace, které jsem si myslela, že JÁ je určitě nezažiji.
OMYL dámy. Přišlo to… Jen jsem se naučila s nimi pracovat a naučila jsem se v těchto chvílích vypnout v hlavě tu vyděšenou matku prvního děťátka a jít na to trošku jinak. Napadlo mě ale, že bych se s tebou mohla podělit o některé základní a malicherné věci, kterými si všechny matky prošly, avšak se o nich nemluví. Proto můžeš být jako novopečená máma (nemile) překvapená.
Miminka kýchají. Často. Nemusíš se bát ani listovat domácím lékařem. Je to normálka, jak jsem zjistila a když si uvědomíme, že ten drobeček velikosti čerstvé vánočky poprvé v životě dýchá sám a nově se setkává např. s prachem v ovzduší, musí ho to v nose dráždit. Díky tomu můžeš být klidná.
Další věc, které jsme se zalekli – děti občas dýchají nepravidelně. Trvá to cca dva měsíce, než se to srovná. Jasně, pokud tě tato věc děsí ještě před narozením prcka, je tady otázka monitoru dechu, který je dnes už běžnou součástí výbavy pro miminko. Já se obešla bez něj. Mě totiž absolutně znervózňoval a nechtěla jsem si připouštět možnost komplikací. V porodnici jsem nedělala nic jiného než sledovala to zelené světýlko a navíc, prakticky při každém kojení jsem ho zapomněla vypnout, což se rovná alarmu. Boží.
Je tedy na tobě, zda po něm sáhneš a budeš klidná, a tím pádem bude klidnější i drobek. Pokud se rozhodneš dát na sebe, svůj instinkt a monitor si nepořídíš, nelekej se, když ti občas připadne, že trošku dech „vynechává“ (pár vteřin). Není to nic neobvyklého.
Další šok přišel cca desátý den od porodu. Náš syn týden nekakal. Debata o ho…, že? Ale pro novopečenou mámu, kterou v porodnici poučovali o počtu mokrých plen a pokakaných plen, jakožto ukazateli prospívání dítěte, může být stresující, když dítě týden nestoličkuje! Uklidním tě znovu (snad), plně kojené děti klidně i deset dní nemusí mít stolici. Miláček si vzal z tvého mléčka 100%, a tedy není co vylučovat. Hlídej si počůrané plínky a tuhost bříška. Věř mi, kdyby bylo něco špatně, brouček se ozve!
Je mi jasné, že matky více dětí se musí zasmát… tohle všechno jim přijde jako absolutní samozřejmost a jasnačka, nad kterou mávnou rukou. Ale ty, které teď jsou těhotné a mimi ještě nemají, můžou být překvapené. Popř. pokud jsi nedávno porodila, může ti to odpovědět na pár otázek, které jsou tak banální, že se na ně bojíme zeptat.
Když jsme zvládli stolici, kýchání ustálo a byl čas na první procházku, zarazila mě panika okolo oblékání. Tvoje maminka a babička tě budou nahánět s fusakem ze svého dětství, který je hrubý jako kožich ledního medvěda. Přinesou dečky, zavinovačky, capáčky a čepičky z ovčí vlny. To je všechno paráda, ale nechej si to na Sibiř, prosím 🙂 . Venku 28°C a tchýně ti položí broučka do třech fleecových dek a přikryje ještě boudičku plenou, aby náhodou nepadl do kočárku paprsek slunce…
Nepřeháněj to s oblékáním!
Zapoj selský rozum a klid v duši. Opravdu ti v takových teplech nenachladne a obzvlášť ne v kočárku, který je vystlaný a vyhřátý sám o sobě. Zapomeň na pleny na kočáře. Nejde do něj vzduch. Naopak, lehce otevři síťku na korbě, případně si pořiď clonu na kočárek (z DM drogerie za pár peněz) a máš vyřešeno. Pokud dítě nemá studený zátylek, je to v cajku. A neboj, dítě se dobře ozve, když pociťuje diskomfort. Neuč ho na přehnané oblékání a důvěřuj i jemu.
Můj syn je lednový a zimu snáší o dost lépe než horko. Ale podle toho s ním pracuji a vím, že navlékat nepotřebuje.
Poslední věcí, kterou jsem ladila, bylo kojení. V porodnici, kurzech či knížkách ti vždy poradí, že kojení je ideální co tři hodiny. Nevím jak tobě, ale mě tahle informace absolutně neuspokojila a naopak mě vystřelila z bot. Kdo to měří a na základě čeho? To je asi jako tvrzení z knihy o dietě, že pro hubnutí máte jíst 100g sacharidů denně. Všichni. Bez rozdílu pohlaví, věku, váhy, atd.
Nebyla jsem proto překvapená, že kluk vstával první dny i co hodinu a půl, pocucal a usnul. Neměl sílu, byl ospalý a žaludek velikosti vlašského ořechu nepojme tolik, aby vydržel déle. Později přišly dny, kdy si vystačil i tři hodinky a spinkal, ale nebuď překvapená a nešťastná, když to bude jinak. Může to pak zapříčinit přesně to, že budeš hledat viníka u sebe, ve svém mléku. NE! Nechej to být a jednoduše vyhov svému dítěti. Ono ví, proč tě volá.
Vyřešily jsme všechny „problémy“ prvních týdnů, které jako prvorodička můžeš prožívat. Od nosu až po zadeček.
Díky tomu teď můžeš být připravená a těšit se na svého broučka, až s ním tohle všechno zažiješ, s klidnou hlavou a s pohodou v srdci.
Tvá Mirka
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.
Pingback: Co se změní po porodu na tvém těle Aneb Na co se bojíš zeptat - Mirka Mitrenga