Co si budem. Doba je divná, respektive: pořád se s tím nějak neumíme porovnat.
Jsem porevoluční dítě a zažila jsem ještě období, kdy počítače anebo dokonce internet měli doma jen ti „bohatí„. A my k nim chodili tajně po škole pařit Prince of Persia. Pamatuješ?
Dnes je internet běžná věc jako čištění zubů nebo třeba dýchání… Je všude, všechno přes něj řídíme, hledáme, nakupujeme, žijeme. A co hůř…těch informací. Na všechno. Takže je najednou každý expert, každý je doktor, technik a mudrc v jednom.
Kdysi… jako třeba naše maminky, babičky a prababičky neměly moc možností, jak se učit tomu umění, být dobrou mámou. Jednoduše se učily zase od své mámy a její kamarádky a sousedky od naproti. Od tety a sestřenice, která zrovna také porodila. Nebyla diskuzní fóra a nebylo času nazbyt. Mnohdy spoléhaly na své instinkty a intuice.
Jasně, je pravda, že s kvalitou tehdejších lékařských rad a pomůcek už dnes nemůžeme a nechceme souznít. Ale to rodinné zázemí bylo jiné. A co víc, ženy byly k sobě víc vlídné, chápavé (tedy aspoň z vyprávění mých žen).
Dnes jsme jako bojovnice. Každá ve svém koutku pomyslného ringu připravená vytasit zbraň (tím chápej – slovo). Nezahálíme v soudu každé matky, která dělá něco jinak, než se nám zdá být správné. Nehanbíme se kritizovat a poukazovat na to, co nedělá anebo naopak co dělá.
Vidíme matku s šátkem? Jasná biomáma, která běhá bosá po lese a objímá stromy, doma má kompost a děti kojí do šestnácti.
Vidíme kojení na veřejnosti? Exhibionistka, vůbec nemá kousek studu v těle a z dítěte bude mít rozmazlence.
Vidíme mámu s ležícím dítětem uprostřed supermarketu? Zoufalka, vůbec si nedokáže s tím malým frackem poradit. Ten ji brzy nase** na hlavu.
Tohle si nevymýšlím, tohle všechno jsou reálné zážitky.
Vůbec nepřemýšlíme nad tím, že třeba ty, které nosí šátky, mají doma i kočárek, ale milují kontakt se svým dítětem. Nejsou otrokyní, ale milující mámou. Nebo nevidíme to, že máma doma zapomněla oběd, protože své další dvě děti vezla do školy a bejby pláče hladem, tak se nedalo nic dělat a dala mu pít jakkoli se jen dalo. Nebo mámu, která se snaží s dítětem komunikovat a tohle se jí stalo poprvé v životě, že si malý pán lehl uprostřed obchodu a stagnuje.
Soudíme velmi rychle, ale soucítíme dost málo.
Kamarádky se přestávají s narozením dítěte vídat, protože jedna nechápe druhou. Protože jedna krmí tak a druhá jinak.
Matky nepodporují své dcery, protože „za nás se to dělalo jinak a uvidíš sama, jednou se ti to vrátí„. Sousedka ti hned řekne, co její synáček dokáže a tvoje malá to ještě neumí? Loser…
Kde se to v nás bere? Neměly bychom jako žen být „na jedné vlně“?
Třeba tuhle, kdy jsi zbytečně na to své zlatíčko křičela. A pak tajně plakala ve sprše, protože jsi věděla, že to bylo přes čáru. Nebo jindy, když jsi práskla dveřmi a nechala bejby křičet, protože už jsi nevěděla kudy kam. To všechno jsou chvíle, kdy si chceme nafackovat. Ale jsou v pohodě. Věř mi. Známe je každá a každá toužíme po tom jediném, být dobrou mámou
V mém životě je spousta maminek. Každá jiná, každá originál. Každá vede své ratolesti absolutně odlišně. A tak je to správně. Přece každý posloucháme jinou hudbu…
Jedna kojí do dvou let a má miláčka u sebe v posteli. Druhá krmí od čtyř měsíců mixovaným jídlem a vozí brouka s sebou do práce, protože na mateřské pracuje. Další své syny vede k aktivním sportům a dává jim rozhled o celém světě. Jiná má upovídanou holčičku, která brebentí od roku a půl. A druhá zase tanečnici, které se povídat zatím nechce.
Všechno to jsou příběhy, které se dějí z nějakých důvodů. A každý z nich dostal nejednou slovní „políček“ za to, jak se ten příběh děje. Protože podle někoho to není správně.
Ženy, všechny jsme matky!
Ať už dítě máme v náruči, pod srdcem a nebo v plánu. Je to jedno.
Máme to v sobě. Pečovat o druhé, být starostlivé a empatické. Vypusť ten cit okolo sebe. Uvidíš, že zjistíš kolik bezva žen je kolem tebe a hlavně, třeba se od nich naučíš něco super.
Tak jako se to učily naše babičky od svých žen.
Vaše M.
Jsem Vaší průvodkyní na cestě k pohodovému mateřství.
Každé nastávající I čerstvé mámě dopřeji všechny důležité informace uceleně a srozumitelně a budu Vaším pomocníkem při tvorbě domácí pohody.
Pingback: Kontrola v 18ti měsících aneb Je mé dítě autista? - Mirka Mitrenga